Imunita na změnu


Začnu malou hádankou. Představte si, že na břehu tůně sedí čtrnáct žab. Tři z těch žab se rozhodnou skočit do vody. Kolik žab zůstane sedět na břehu? Řešení je zdánlivě prosté, ale pokud se na to podíváme z pohledu lidského chování, tak s největší pravděpodobností na břehu zůstane čtrnáct žab.


Jak je to možné? Vycházím zde z dat Roberta Kegana, uznávaného amerického psychologa a psychoterapeuta. Ten říká, z pacientů, kteří se zotaví z mrtvice a dostanou doporučení na změnu životního stylu, aby se vyhnuli druhému záchvatu, dodrží tato doporučení jen jeden ze sedmi pacientů. Dalo by se to odbýt tak, že člověk je neuvěřitelně líný tvor. Ale co když to tak vůbec není?


Jen polovina z těchto pacientů bere rok od záchvatu prášky, které je účinně chrání od druhého záchvatu. Pravděpodobnost smrti je poměrně vysoká, pravděpodobnost poškození mozku, kterého se mnoho lidí bojí možná ještě víc, mnohem vyšší. A přesto lidé nejen nezmění svůj životní styl, mnoho jich dokonce nebere prášky. A když se jich výzkumníci zeptají proč, obvyklá odpověď je "Nevím".


Podle Kegana je důvod vlastně prostý. Kdykoliv se v životě rozhodneme pro pozitivní změnu v jakékoliv oblasti našeho života, narazíme na zvláštní věc, či spíše podvědomé chování. Říká se mu soupeřící závazky. Když budu pokračovat s příkladem pacientů po mrtvici, tak jeden z nich na otázku "Jaké vám hrozí nebezpečí, když ty prášky budete brát" v okamžiku prozření téměř křičel, že když začne brát pravidelně prášky, tak si bude muset přiznat, že není silný muž v nejlepších letech. Tento pán si po sérii dobře kladených otázek uvědomil, že si volí raději iluzi toho, že je silný a zdravý a tím nejspíše i předčasně mrtvý, než uznat realitu a stav svého zdraví. Což je nutný předpoklad pro to, aby se svým zdravým vůbec začal něco dělat.


Stavu, kdy dáváme přednost starému jednání, která nás nějakým způsobem poškozuje nebo nám přinejmenším nepřináší štěstí, se říká imunita na změnu. Tuto imunitu na změnu a s ní související soutěžící závazky můžeme aplikovat na jakékoliv chování, na cokoliv co se nám v životě opakovaně děje. Týká se to rodiče, který je vzteklý na dítě, muže žárlícího na svou ženu, člověka který chce přestat kouřit, začít jíst zdravěji, pravidelně cvičit......


To, že novoroční předsevzetí nefungují, je už dostatečně známé. A také chápeme čím dál lépe, že je to způsobené hluboce zakořeněnými podvědomými návyky a vzorci chování. Pokud chceme změnit svůj život, nestačí bohužel chtít, nestačí se rozhodnout, tedy možná až na výjimečné případy. A není to tím, že nám, kterým se nedaří zlomit nějaký škodlivý návyk či vzorec chování, jsme slabí, líní, neschopní..... Je to tím, že jsme lidé a naše psychika funguje určitým způsobem. Každé naše chování má hluboký smysl, i škodlivé vzorce chování nám přinášejí něco, co v konkrétní části našeho života potřebujeme.


Nebo jsme to v minulosti potřebovali a v něčem nám to třeba i pomohlo. Teď by mohla být správná chvíle se na vše, co nám bere čas, energii a radost ze života, podívat novýma očima. Co ve svém životě chcete jinak, nově? Co jste zvyklí dělat nebo to prostě "jen" ve svém životě tolerujete, co vás obírá o radost a energii? Zvu vás k tomu, abyste si napsali na papír. Otevřený pohled na stav, jaký opravdu je, je první krok k účinné změně. Otevíráte si tak cestu k životu, který chcete, k otázkám, které je třeba si položit a k odpovědím, které už máte ve skutečnosti uvnitř sebe. Ke změně je třeba vykročit, otevřeně a upřímně. A mějte se při tom prosím rádi, každý krok na cestě zpátky k sobě je cenný a počítá se.

53 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše