To je otázka, která se mi teď hodně honí hlavou. Dodal bych k tomu asi ještě, co potřebuje a nemá to. A zdůrazňuji otázku v nadpisu, protože toto je úvaha s velikými otazníky, ne kázání "pravdy" nebo předkládání "faktů". Protože žena určitě něco potřebuje a něco už určitě i má. Jinak by žena s mužem nebyla, není to tak?
Snad moje žena Bláža zvládne to, co teď udělám, vezmu si nás za příklad, ani jsem se jí nezeptal. Často si nerozumíme, jsme jiní, i jako osobnosti. Někdy se dost zlobíme, někdy nás rozdělují, ale asi mnohem častěji udržují spolu, naše tři malé poklady, naše děti. Našemu vztahu nedávají moc prostoru se nadechnout. Zato dodávají šťávu, úžas nad silou a rozmanitostí života.
Bláža chce, abych ji ctil, miloval, projevoval jí city, byl oporou a byl prostě přítomný. A mě to často moc nejde. A proč mi to nejde, když chci přeci taky prožívat krásný vztah?
Před pár lety jsem se "náhodou" začal ptát několika vědomých žen na jejich svět. Ten vnitřní a hluboký. A má odměna byla veliká. Myslel jsem, že získám informace. A já jsem přitom získal hluboký vhled na sebe jako muže. Jak se to stalo? Když mi ty ženy říkaly, čím žijí, co se děje v jejich světech, úplně nečekaně se něco hnulo hluboko uvnitř mě samotného. Jako bych viděl sebe, muže, z pohledu ženského světa. Hluboce se mě to dotklo. Od té doby ve mě zraje možná něco jako poznání. Poznání, že důvod, proč své ženě nedokážu dát co potřebuje je něco, co se děje hluboko uvnitř mě - vztah mezi mou mužskou a ženskou částí.
Děje se tam, tedy vlastně neděje, otevřený a důvěrný hovor těchto sil. Nejsou v rovnováze, nemají harmonický vztah. Můj muž nerozumí mé ženě, sám je zraněný a má co dělat sám se sebou. Je naučený, že by měl nějak vědět, co dělat a umět toho dosáhnout. Že má být silný, moudrý, cílevědomý, divoký i rozvážný vždy přesně v tu správnou chvíli. Učí se to, snaží se, pracuje na sobě, dělá co může. A co moje vnitřní žena.....? Právě teď jí chvíli naslouchám...... chce lásku. Ženy mají jasnější zrak a cit.
Náš současný vnější svět je hodně mužský. Bolestně je to vidět při pohledu na politickou scénu nejen u nás. Podobné je to ale i ve světě byznysu, ve školství, ve zdravotnictví. V těchto systémech vládne kontrola, silová řešení, hlasitější vyhrává. Je to svět mužské energie, která je v krizi. Je nemocná, v nerovnováze. Odstřihla se v honu za čímsi od původní podstaty, která je harmonická a zahrnuje a pojímá do sebe všechny aspekty životní energie. Ženská energie je silná, ale působí jakoby ze skrytu, nemůže s mužskou energií bojovat, musela by vlastně popřít sama sebe, stát se mužskou.
Zkoumám a ptám se, co můžeme udělat pro to, abychom našli ztracenou rovnováhu a harmonii. Aby se naše mužské a ženské energie doplňovaly, aby si byly navzájem darem a oporou. Mám spíše otázky než odpovědi, na víc tu stejně není prostor. Otevírám si to téma pro sebe a snad i pro někoho dalšího.
Mužská energie se potřebuje zastavit, skončit s honem na neexistující zajíce. Nadechnout se. Spočinout. Protože skutečná vnitřní síla je tady, uvnitř. Skutečná síla je podívat se na svou zranitelnost, přijmout ji a z ní ukázat světu, jaký opravdu jsem. A v této zranitelnosti a otevřenosti nabídnout ruku ženské energii. Ubezpečit ji, že jí v tomto světě chceme udělat místo. Protože mužská energie potřebuje ženskou, aby byla vyléčena. Bez ní nemůže být šťastná, naplněná ani skutečně silná.
Ženská energie snad, možná, potřebuje právě toto. Nabídku z mužské strany, pozvánku. Dotek ženské energie může začít uzdravovat zraněnou mužskou sílu. Uzdravující se mužská síla může dodat oporu a bezpečný prostor té ženské. A jak to udělat, aby to fungovalo, kde začít?
Zase ty otázky. Vidím muže, jak hledají svou mužskou sílu, jako by se jim někam zaběhla. A vidím ženy, jak hledají svou ženskou sílu, ve skrytu ženských kruhů. Možná můžeme začít každý sám u sebe. Co když na nalezení své skutečné mužské síly potřebuji poznat a integrovat svou ženskou část jako nezbytnou součást své síly? Co když na nalezení své skutečné ženské síly potřebuji vyjít z úkrytu, obejmout zraněného muže v sobě, přijmout jeho zranění a rozpustit ho ve své lásce?
Možná že to nemusí být zase tak těžké. Touha poznat a přijmout i "tu druhou" část své energie nás může vést k tomu, že začneme rozmlouvat s nějakým mužem nebo ženou ve svém nejbližším okolí o tom, co potřebují a říct jim, co potřebuju já. Z nitra své zranitelnosti. Může to vypadat těžké, ale to co považujeme za strach, je často ve skutečnosti vzrušení z toho, že se chystáme udělat něco úžasného.
Posílám toto jako výzvu a otázku do světa. Co ženy opravdu potřebují od mužů? A co potřebují samy od sebe? Pokud byste měli chuť mi na to něco říct, napsat, popovídat si, jsem tu. Učím se být muž ve své zranitelnosti a síle. Učím se zvát ze své mužské strany ženskou energii do světa, nabízet oporu. Potřebuju ji stejně jako celý svět.