Fungují terapie?

Aktualizace: 23. bře 2020



Já a moje dítě, spolu v lásce

V roce 2016 na rodinné dovolené, venku v přírodě a v kruhu přátel, se mi stalo něco velikého a zásadního. Bylo mi v té době 38 let a byl jsem otcem dvou malých dětí.


Postavili jsme si tábor mimo civilizaci, v obklopení lesy, u malého studeného potůčku jménem Zábrdka. A tady, více ve spojení se sebou samým, v tichu starého lesa, mi přišlo zásadní životní uvědomění. Bylo to v noci, seděl jsem u táborového ohně, jenom já a můj bratr Petr, ve chvíli, kdy jsem opravdu potřeboval podržet. Symbolicky, je tu vždy, když to potřebuju. Podíval jsem se do nitra svých temných míst a uviděl jsem, proč se celý život sám se sebou, se svým životem, necítím být doma, že nejsem tam, kam patřím, nevím kdo jsem.


Pochopil jsem s plnou jasností, že žiju odpojený sám od sebe, od toho, kdo opravdu uvnitř jsem. A naštěstí jsem našel odvahu o tom promluvit, nejdříve s Petrem, potom s dalšími lidmi. Bylo to pro mě složité, nejdřív jsem vůbec nevěděl, co to znamená a už vůbec ne, co s tím mám dělat. Svým způsobem se situace spíše zhoršila, protože mi nikdo nedokázal dát radu, která by rezonovala. Byli tu lidé, aby mi dali radu, povzbudili mě, to ano, ale uvnitř jsem byl stále jakoby zaseklý a navíc jsem čím dál jasněji pociťoval prázdnotu. Ale stále jsem se ptal, už jsem věděl, že je třeba s tím balvanem, který si s sebou celý život vleču, pohnout. Oficiální medicína mi neměla co nabídnout, na medikaci to nebylo a psychologové (všechna čest jejich profesi) se vrtají v hlavě a já, mluvím zde o velmi osobním a mém vlastním pocitu, necítil, že by mi mohli pomoci. Nechal jsem se vést instinktem, že jádro mých problémů není v hlavě, ale někde hluboko v těle. A o rok později, znovu venku v přírodě, na táboře, mi další kamarád, říkáme mu Dejv, řekl o terapeutické metodě Cesta.


V roce 2018 jsem se zúčastnil základního semináře Cesty v Praze. Tam jsem se dotkl své vnitřní bolesti, prošel skrze ni a našel zářivý diamant, který v sobě má každý z nás, říkejme mu třeba duše nebo zdroj. Otevřel se mi úplně nový svět a během těch pár dní jsem našel, pochopil. Okamžitě jsem věděl, že toto je způsob, jak se dostat zpět sám k sobě. Zažil jsem, jak ohromující a krásné je jít do sebe samého, je to cesta domů, tam, kam všichni patříme. Je to Cesta tam, kde jsou pro nás připravené odpovědi na všechny naše otázky. A jediné, co nás od toho odděluje, je vrstva bolesti, kterou jsme se naučili překovávat pomocí podvědomých programů, přejatých z časů našeho dětství.


Takže fungují terapie? Můžu mluvit za sebe a přidat k tomu zkušenosti lidí, které považuji za velmi blízké, lidi, kteří se mnou prošli celým terapeutickým výcvikem Cesty i lidi, kterým předáváme to, co jsme našli pro sebe. Pro nás terapie funguje. Jistě jsou i další možnosti, které umí přinést světlo do temnoty a očistit, přivést domů. Já umím Cestu a hrdě se k ní hlásím. Našel jsem díky ní své já, zamiloval se do svého vnitřního dítěte, začal si budovat lýskyplný a citlivý vztah ke svému tělu. Otevírám se proudu lásky, který je všude kolem nás i v nás a učím se ji vnášet plně do své rodiny i okolního světa. Je rok 2020, je mi 42 let, čeká mě ještě spousta práce se sebou samým, ale život je krásný. Děkuji za to.......


113 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše